Pavel Callta představil již šestý videoklip ze svého alba „Součást“. Písnička „Písnička“ 🙂 je společným dílem Pavla Callty a Pokáče, kteří se podíleli na textu a zároveň jsou samozřejmě i protagonisty v klipu.

Pro zájemce, kteří by se chtěli třeba „Písničku“ naučit přidáváme i text 🙂

Návrat do rodné země,
starší žena vedle mě,
já sedim, dáma stojí,
v mhd kouká chladně.

Ptám se jí gentlemansky,
„máte se dneska hezky?“
Dáma jen sklopí oči,
a na svět dál se mračí.

Nesměle povídám jí:
„Pojďte si sednout, paní“,
koukne se na mě z patra,
na něco v kapse šmátrá.

Vytáhla na mě placku,
„Ukažte mi svou lítačku“,
revizorka, pro dobrotu, na žebrotu.

Ref.: A tak zpívám, zpívám dál,
přijímám všechno, co mi život dal i vzal.
Tyhle tóny zpívám rád, po písničce v klidu spát.

Občas si říkám, jaký,
jaký by bylo asi,
vzbudit se a mít ňáký,
hej aspoň ňáký vlasy.

Kštici mít jako Pavel,
světem bych jezdil travel,
to byl fakt úchvatnej rým,
ó díky bráško, já vím.

Na pláži na Ibize,
by ke mně tulily se,
všechny ty místní slečny,
jak byl by svět báječný.

Byl bych ten playboy, který
má nejsvůdnější kučery.
Takhle mám jen lysinu,
milý synu.

Ref.

Zpátky do přítomnosti,
obrazů složitosti.
Každýho potká něco, co nás táhne
k zoufalosti.

Potkal jsem krásnou holku,
podobnou na Karkulku,
oči jak Pokahontas,
říkal jsem si: „Kámo zlom vaz.“

Táhla nás přitažlivost,
jak dvě puzzle, bezprostřednost,
spontánnost a bezstarostnost,
jako ze snu, nežná bytost.

V noci mě zatáhla,
na opuštěný místní hřiště,
a jak to dopadlo,
si povíme zas příště…

Ref.

Bylo nám ještě málo,
když se to tenkrát stalo.
Holka s níž vprostřed dvora,
hrával jsem si na doktora.

Jmenovala se Julča,
chtěl jsem s ní trávit svůj čas,
netušil jednoho dne,
že se na mě vybodne.

Přišel jsem na náš dvorek,
místo mě stál Liborek,
Liborek z naší třídy,
prstíky měl od křídy.

Kalhoty dole oba,
jímala se mě zloba.
Liborek teď bručí v cele,
tenkrát dělal učitele.

Ref.