Máme se smát, nebo plakat, nebo se s tím smířit či bojovat? Naše vládní reprezentace (ono tedy obecně celý parlament) dokáže opravdu překvapit, ale ve většině případů nemile. Naši zem vede již delší dobu PR manager, který, jak sám říká, zvyšuje svoji výkonnost v souvislosti s rostoucími problémy…

O tom by zdravý člověk mohl silně zapochybovat. Všechny indicie spíše směřují k tomu, že se veškerá rozhodnutí dělají na poslední chvíli, případně pět minut po dvanácté a mění se dle toho, jak se lid ozývá, nebo jaké jsou zákulisní požadavky.

Pokud do této situace nezapadne některý z členů vlády, tak je jasné, že už si může pomalu a jistě balit své kufry. Přeci by pan premiér za něco opravdu nevzal vlastní odpovědnost, když je kolem takových lidí, na které to lze shodit.

Kapitolou samu pro sebe je ČSSD, která dělá všechno proto, aby to byly její poslední měsíce v parlamentu. Ikdyž se jim něco nelíbí ve vládě, tak jen dělají bububu a nikdy si svoje neprosadí. Ve vládě vyhodí sami svého ministra, protože se nelíbil prezidentovi, ani Hamáčkovi. No a co naplat, že vlastně v danou chvíli nemají domluvenou náhradu, on se někdo najde, kdo si to tam odsedí do voleb, za ten plat to není špatná záležitost, takže hurá vyměnit na poslední chvíli co nejvíce ministerských postů a rozdat odstupné, prémie, nové platy dokud je ještě z čeho brát.

Být ministrem je velmi náročné, zvláště v době pandemie. Proto tu máme pana Havlíčka, který vede ministerstva hned dvě. Problém by s tím neměl ani pan Hamáček, který si k vnitru případně vezme i zahraničí, vždyť je to vlastně jedno…

Lidé řeší spoustu věcí, ale tyto komedie si stejně nechávají hrát dál. Poslanci v době krize rozhazují, rozdávají prémie, kde komu, přispívají si na své poslanecké kluby a ostatním dávají nařízení, jak se mají chovat a to často takovým způsobem, že co platí večer, už neplatí ráno…

No, to jsme výrazně odbočili, nyní už opravdu slíbená balada od Pokáče 🙂